Plamen poznání je motivační výtvarný atelier pro lidi bez domova Při této práci se věnujeme lidem bez přístřeší, bez bytu, bydlícím v nejistých a nepřiměřených podmínkách, ohroženým sociální exkluzí. Program Plamen poznání se snaží o překlenutí propasti v komunikaci mezi lidmi bez domova a námi ostatními, kdo jsme nepoznali vytrženost ze společnosti na pozadí příběhů lidí, kteří jej prožívají nebo touto zkušeností prošli.
Výtvarný ateliér Plamen poznání zahájil svou činnost roku 2005, a to první výstavou výtvarných prací lidí bez domova v Praze. Výstava se konala v kapli sv. Jana Nepomuckého u kostela Panny Marie Sněžné. V následujících letech ateliér pokračoval v tradici výstav, ale od konce roku 2007 se začal specializovat na výrobu drobných dárkových předmětů a jejich prodej na různých akcích a trzích. Služba poskytovaná v rámci ateliéru Plamen poznání je nenásilná výtvarná forma, během níž se snažíme podporovat a zdokonalovat základní pracovní návyky klientů a jejich dovednosti.Klienti se setkávají pod vedením umělecké vedoucí za účelem tvorby drobných dekorativních předmětů, ale dle zájmu klientů a podle jejich schopností i k výuce kresby nebo malby či jiné výtvarné techniky. Ke klientům přistupujeme individuálně, aby si mohli uvědomit svou výjimečnost a důstojnost, kterou má každý člověk. Snažíme se tak napomoci prevenci kriminality především lidí bez domova a integraci těchto lidí do většinové společnosti. Též nám jde o to navázat komunikaci a aspoň kousek porozumění mezi oběma stranami, a to především pomocí výtvarné tvorby. Finanční prostředky získané z prodejních akcí jsou jednotlivým tvůrcům rozdělovány pod vedením sociální pracovnice tak, aby smysluplně podpořily klienty - tvůrce a napomohly jim ve zlepšení životní situace, např. splácení dluhů, částečné hrazení ubytování, nákup léků, ošacení apod.
Dekupáž – jednoduchá ubrousková technika. Na předmět se nalepí vystřižený motiv z ubrousku. Pomocí barvy a speciálního laku se docílí dekorační popraskání povrchu předmětu. Ubrouskovou technikou také zdobíme papírové tašky, pytlíky, svíčky a rákosové rohože.
Pletení z pedigu – pedig je obdoba slámy, ale práce s ním je jednodušší. Z pedigu splétáme drobné ozdoby např. na vánoční stromeček.
Kresba na látku – speciálními zažehlovacími barvami kreslíme na ušité pytlíky, trička (pokud je máme) a menší prostírání. Momentálně nám chybí někdo šikovný, kdo by nám našil nejen pytlíky, ale i sukně a šátky.
Batikování – ze sponzorského daru od českého výrobce Jaroslava Vaculy (Věžky, okr. Kroměříž) nám zbylo ještě pár bílých triček, které jsme batikovali při tvůrčím víkendu. S batikováním však máme problémy z hlediska prostoru – v jídelně, kde se scházíme, není pro tuto činnost zázemí.
Odlévání svíček – svíčky odléváme nejen z vosku, ale i z gelu. Vosk barvíme, gelové svíčky pak můžeme vyzdobit různými nehořlavými předměty, my používáme především mořské mušle a kamínky.
Pletení a háčkování – na tyto techniky je u nás zručná paní Karolína. Dokáže uplést ponožky, pulovr i tašku a háčkuje moc pěkné dečky.
Smaltované ozdoby – smaltování provádíme sypáním smaltovacího prášku na předmět a poté jej zapečeme na elektrickém vařiči. Je to velmi jednoduché a takto vyrobené přívěsky na krk a náušnice jsou velmi dekorativní.
Přáníčka a pohlednice – vyrábíme je většinou formou koláže, ale též používáme kresby našich klientů, které neskenujeme a pak je tiskneme ve větším množství.
Individuálním přístupem k jednotlivým tvůrcům chceme napomoci, aby si uvědomili svou jedinečnost a důstojnost, která patří každému člověku. Skrze výtvarnou tvorbu se snažíme těmto lidem pomoci najít v sobě častokrát třeba i skrytý talent, ale především ukázat, že pokud je dobrá vůle, každý dokáže vytvořit něco hezkého, užitečného a spolupracovat s dalšími lidmi. Prezentací a prodejem výrobků našich klientů též usilujeme o zlepšení vzájemné komunikace mezi veřejností a lidmi bez domova, a to oběma směry. Během tvorby se snažíme vytvořit prostředí, které by nabízelo obnovu celé „bezdomovecké“ bytosti a tak citlivě zkombinovat příjemné s užitečným tvorbou, která je sama o sobě relaxací a zároveň seberealizací. Chceme výtvarníkům bez domova otevřít nové možnosti. Totiž pravidelná dlouhodobá spolupráce bortí bariéry a navzájem lidi sbližuje. Snáze se pak hovoří o čemkoli, lépe poznáváme a sami jsme poznáváni, a proto můžeme častokrát i více pomoci. A jedině z poznání přece plyne to všechno, co bude dál.
chceme v budoucnosti práci ateliéru směřovat víceméně k prodeji ať už v rámci trhů chráněných dílen tak samostatnému stánkovému prodeji. Naším velkým snem a přáním do budoucna je získat alespoň jednu místnost pro nezávislou dílnu Farní charity nejen pro klienty Plamene poznání, ale i pro klientky služby Máří, S vlastními prostorami bychom také mohli rozšířit i tvůrčí hodiny pro ty klienty, kteří potřebují individuální péči. Naši snahu chceme též směřovat k získání a otevření vlastního malého obchůdku s výrobky klientů a klientek.
v práci s klienty bude naše Farní charita také směřovat k práci pomocí arteterapie, neboť zjišťujeme, že všichni lidé bez domova trpí psychickými poruchami a zraněními (a čím déle na ulici jsou, tím více se projevují), která je třeba nacházet, porozumět jim a následně je započít léčit. Tyto psychické bloky jsou snad nejprimárnějším problémem, díky němuž klienti mají větší pravděpodobnost opět skončit na ulici.
Projekt Plamen poznání má několik cílů. Především chceme napomoci naším individuálním přístupem k jednotlivým tvůrcům, aby si uvědomili svou jedinečnost a důstojnost, která patří každému člověku.
Vzhledem k tomu, že výrobky klientů jsou prodávány v rámci např. trhů, získaným finančním obnosem nejen pomáháme získat u lidí z ulice trochu radosti a ono sebevědomí, ale díky spolupráci se sociální pracovnicí mohou alespoň začít řešit některé své finanční potíže (splácení dluhů, pořízení např. léků apod.)
Též pomocí výtvarných děl chceme veřejnosti ukázat, že ne každý, kdo je na ulici je „budižkničemu“, a že bychom neměli unáhleně odsuzovat druhé, tedy chceme napomoci vzájemné komunikaci a pochopení mezi veřejností a lidmi bez domova, a to oběma směry.
V neposlední řadě celou činností projektu chceme napomoci, aby se snížila kriminalita cílové skupiny. Přeci jen je pro každého lepší pocit, když peníze získal tím, že prodal něco, co sám vytvořil a ještě se to líbilo někomu dalšímu a přinesl tím třebas i kousek radosti.
schůzky výtvarného ateliéru pokračují jako doposud, a to v jídelně Azylového domu sv. Terezie v Pernerově ulici, kde se lidé bez domova každý čtvrtek od 15.00 hod. do 18.00 hod.
Skupina je prozatím limitována jen prostorem.
